Existuje závislost na internetu?

Téma on-line závislostí je významný a stále ještě se vynořující fenomén budoucích let, protože on-line a virtuální aktivity budou mít dopad na duševní zdraví jedinců i populace. 

Problematika on-line závislostí je v posledních letech předmětem mnoha seriózních výzkumů nejen odborníků na duševní zdraví. Zvažuje se zavedení „závislosti na internetu” jako psychiatrické diagnózy, prozatím je závislost na hraní počítačových her (Internet Gaming Disorder) vedena jako experimentální diagnóza v  Diagnostickém a statistickém manuálu (DSM-5) používanému v USA.

Historie

Každá nová technologie s sebou přináší výhody či posun vpřed, zároveň se ale objevují skeptické hlasy a upozornění na možná rizika. Např. již Sokrates kritizoval písmo a jeho používání z hloupnutí lidstva.

Nejen technologie, ale také objev a ustálení nového média (rozhlas, televize) bylo v historii vždy spojeno s obavami z negativních změn. Protože se ale počítače a internet staly dominantně využívaným médiem, přenesla se na ně pozornost laické i odborné veřejnosti.  Již v 80. letech 20. století se objevily první práce naznačující závislostí potenciál videoher

Během druhé poloviny 90. let 20. století začíná systematický výzkum tohoto tématu a je spojen zvláště s pracemi psychologů Marka Griffithse a Kimberly Young.

Současná situace

Na fenoménu on-line závislostí dosud  neexistuje v odborných kruzích většinová shoda. Jedním z velmi problematických bodů je tzv. transakčnost, kdy často není jednoznačně identifikovatelná příčina problému, protože často splývá s následkem. Psycholog Mark Griffiths toto dilema v angličtině shrnul do termínu addiction to the internet a addiction on the internet.

V prvním případě se jedná o situaci, kdy si jedinec patologii již přináší, a v on-line prostředí jen nalézá prostředí pro její rozvinutí (např. on-line gambling), patologie již existuje a v nějaké formě by se stejně projevila. Ve druhém případě se předpokládá, že závislost je spoluzpůsobená samotným médiem a bez jeho vlivu by se vůbec neobjevila

Existuje také tzv. model smíšených účinků, udává že v závislosti na kontextu jsou u některých lidí účinky větší, u některých lidí menší, a zároveň že používání jednoho média může mít více účinků, které jsou jak pozitivní, tak negativní.

Definice, dělení

Přes výše uvedené nejasnosti, většina odborné veřejnosti se shoduje, že je nutné rozlišovat dva fenomény, které mezi laiky často splývají - nadměrné (excesivní) používání internetu a samotná závislost na internetu. 

Excesivní používání internetu nezpůsobuje konflikt (ať už vnitřní nebo mezilidský), bývá součástí životního stylu, případně může spontánně vymizet při získání alternativní životní náplně . Například, když si člověk najde jiného koníčka, získá naplňující práci nebo si najde životního partnera.

Samotnou závislost na internetu (v českém prostředí se užívá termín netolismus) je problematické jednoznačně definovat. Nicméně v případě závislosti již vzniká konflikt, kdy daný člověk může mít psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace a užívání internetu nemá pod kontrolou.

Podle současných poznatků se jeví, že se pacienti závislí na internetu dělí do několika skupin, které vykazují jisté rozdíly, je možno použít odlišné diagnostické nástroje apod. Jde o tzv. kontextuální dělení, které pomáhá přesněji určit, kdo a za jakých okolností je k jaké on-line aplikaci náchylnější. Jde o čtyři hlavní oblasti on-line aktivit: hraní on-line her, kybersex, gambling a užívání sociálních sítí.

Diagnostika

Jak již bylo zmíněno, diagnóza „závislosti na internetu“ či „digitální závislost“ zatím není zavedená jako oficiální diagnóza v žádném zdravotnickém systému.

V praxi se opíráme o individuální zhodnocení pacientova stavu, prožívání a vztahu k digitálním technologiím. Podrobněji se zaměřujeme na následující body:

• Jak je u pacienta významné puzení či bažení trávit čas hraním her/on-line aktivitami?
• Jak velké má pacient potíže potíže v kontrole množství času stráveného on-line aktivitami?
• Objevují se nějaké nežádoucí změny chování či prožívání při nemožnosti trávit čas on-line?
• Je u pacienta potřeba na internetu trávit stále více času?
• V jaké míře je u pacienta patrné postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch trávení času na internetu?
• Je přítomno pokračování v on-line aktivitách přes jasné negativní důsledky? Např. vztahové, zdravotní, sociální apod.

Léčba

Psychoterapie je základní metodu léčby on-line závislostí. Nejvíce studií se opírá o použití kognitivně-behaviorálního přístupu, psychodynamického přístupu a práce s rodinou. Jiné psychoterapeutické modality jsou samozřejmě také možné, důležité je najít takový přístup, ze kterého má pacient zisk a který se ukazuje jako efektivní.

Edukace, tedy proces vzdělávání a poskytování ověřených informací o povaze problematiky, její léčbě a metodách změn životního stylu je pro pacienty rovněž naprosto zásadní.

V současnosti neexistuje specifická farmakoterapie (podávání léků) pro on-line hráče. Doporučení vhodné farmakoterapie je samozřejmě možně, je však vysoce individuální a odvíjí se od potřeby konkrétního pacienta a uvážení ošetřujícího lékaře.

Jako specifická a zajímavá alternativa existují tzv. výcvikové kempy pro mladistvé závislé na virtuálním prostředí v Jižní Koreii.

Závěr

Celosvětová prevalence patologických uživatelů internetu se odhaduje mezi 2 - 8%, v USA 0,3 - 6%, v Evropě 3 - 18% (Weinstein a kol., 2014).

Zatím nízká míra zachycení těchto pacientů zdravotnickým systémem je jistě způsobená složitou a komplexní povahou problém. Mezi příčiny ale může patřit nižší motivovanost těchto pacientů ke změně, na rozdíl od látkových závislostí (alkohol, drogy) také relativně nízká míra spojitosti s tělesnými zdravotními problémy a nízká míra souvislosti s kriminalitou a kriminálním chováním.

Zavádění závislosti na internetu jako samostatné psychiatrické diagnózy bude ještě spojena s dalším výzkumem a možnými změny v pojetí a vnímání tohoto tématu. Jedná o mimořádně komplexní téma s mnoha souvislostmi a v současné době s mnoha nezodpovězenými otázkami. Zároveň jde o téma atraktivní a sdělovací prostředky mnohdy přinášejí zkreslené či z kontextu vytržené informace, a tak je potřeba racionálně a kriticky přemýšlet o zdrojích, ze kterých čerpáme informace.

Závěrem si dovoluji citovat jednu z dvanácti předpovědí Isaaca Asimova z roku 1964 ve sloupku v The New York Times, jak si představoval svět za 50 let:

“Lidstvo bude těžce sužovat choroba nudy, choroba, která se každým rokem šíří stále dál a má stále rostoucí intenzitu. Bude mít vážné psychické, emocionální a sociologické důsledky a dokonce si troufám tvrdit, že v roce 2014 bude zdaleka tou nejdůležitější lékařskou specializací psychaitrie. Těch několik málo šťastlivců, kteří se budou moci věnovat jakékoliv tvůrčí činnosti, bude představovat skutečnou elitu lidstva, neboť oni jediní budou moci dělat více než jen sloužit strojům”. Isaac Asimov, 1964