Nejčastější duševní onemocnění a jejich projevy

Duševní poruchy představují skupinu onemocnění a poruch, které ovlivňují především lidské myšlení, prožívání a vztahy daného jedince.

            Vymezit přesně obsah pojmu duševní onemocnění je poměrně komplikované. Duševní zdraví, resp. porucha jsou pojmy kulturně a časově podmíněné.

             Kdybychom se chtěli odrazit od definice „zdraví“, jak ji stanovila WHO (Světová zdravotnická organizace), v roce 1946 stanovila jako  "stav plné tělesné, duševní i sociální pohody, nikoli jen nepřítomnost nemoci nebo poruchy.", tak duševní nemoc bude nedostatek tohoto komplexního fenoménu, bude to nedostatek duševního zdraví.

            Podle současného pojetí se na vzniku duševních chorob podílejí tři faktory - biologické, psychologické a sociální.  Někdy se přidává ještě spirituální, duchovní. U různých onemocnění v různém poměru a vzájemně se prolínají.

Nejčastější duševní onemocnění – jaké to jsou?

            Mezi nejčastější duševní onemocnění patří poruchy úzkostného spektra a poruchy nálady, nejčastěji deprese. A následně jsou to závislosti, které také řadíme mezi duševní poruchy, byť se na ně často zapomíná nebo si je většinou nevybavíme jako součást spektra psychických onemocnění. Psychózy jsou závažné duševní poruchy, které v populaci jsou relativně méně časté, zato na akutních psychiatrických odděleních patří mezi ty, se kterými se setkáváme nejčastěji, často vedou k hospitalizaci. Na rozdíl od úzkostných poruch, které se většinou daří léčit ambulantně.

Jaké jsou hlavní příznaky zmiňovaných onemocnění?

• Úzkostné poruchy mají jako dominantní projev úzkost, stav vystupňované obavy, napětí, nervozity, často i s nějakým tělesným doprovodem – pocením, bušením srdce, zrychleným a ztíženým dýcháním apod. Jednotlivé úzkostné poruchy se liší délkou trvání a charakterem úzkostných prožitků a také se liší například tím, zda jsou tyto prožitky na něco vázané – např. na nějakou situaci.
• Poruchy nálady, nejčastěji ve smyslu deprese, kdy jde o komplexní stav spojený se zhoršeným spánkem, pocity vlastní nedostatečnosti, sebeobviňováním, neschopností prožívat radost, nedostatkem životní energie, může být spojená i s myšlenkami na sebevraždu.
• Psychosy jsou velká a různorodá skupina onemocnění, která je obecně charakterizovaná narušeným kontaktem s realitou. Nemocný zpracovává vnější podněty zkresleným způsobem a můžou, ale také nemusí, se objevit příznaky jako sluchové halucinace, zmatené myšlení, bludy (nevývratná přesvědčení), poruchy emotivity apod.
• Závislosti jsou také velká skupina onemocnění, základně se dělí na látkové (alkohol a drogy) a nelátkové, kam patří patologické hráčství a také stále častěji se objevující se závislost na virtuálním světě. Abychom mohli stanovit diagnózu závislosti, musí nemocný splnit určitá kritéria, nestačí, že někdo „hodně pije nebo užívá drogy“. Závislosti jako takové předchází škodlivé nebo rizikové užívání. Kupříkladu pomoc adiktologa v ČR by potřebovalo přibližně 800 tis. lidí.

Kdy už se máme obrátit na odborníka?

            Obecně se dá říct, že pomoc odborníka je možno vyhledat vždy, když máme pochybnosti, že se s námi děje něco, s čím si sami neumíme poradit. Objeví se něco, čemu nerozumíme nebo máme potíže, které jsou příliš  významné nebo trvají příliš dlouho, zkrátka už významně komplikují život. Případným vodítkem také může být, že nás upozorní okolí, někdo z blízkých, komu důvěřujeme, že se s námi něco děje a doporučí nám vyhledat pomoc.

Poradí nám náš praktický lékař?

            Praktický lékař je jistě jedním z odborníků, na kterého se můžeme obrátit. Jednak k praktickému lékaři mohou mít nemocní důvěru, protože se již znají a mají vybudovaný nějaký vztah. Některé formy úzkostných a depresivních stavů může praktický lékař také sám léčit. Případně je schopen posoudit a doporučit, že nějaký stav je vhodné konzultovat s příslušným specialistou.

Jak probíhá léčba?

            V psychiatrii se nejčastěji užívá farmakoterapie, tedy léčba léky a psychoterapie, tedy léčba slovem, psychologickými prostředky. V praxi se tyto postupy často kombinují a „šijí na míru“ každému pacientovi, záleží také na domluvě s pacientem samotným.

Nemusíme se bát vedlejších účinků?

            Jako každé léky, včetně těch dostupných volně, bez lékařského předpisu, mají i psychofarmaka nežádoucí účinky. Nicméně všechny preparáty, které se používají, jsou bezpečné, pokud se užívají dle ordinace lékaře. V případě, že lékař nějakou medikaci nasazuje, poučí pacienta o možných nežádoucích účincích a během léčby se samozřejmě sleduje jejich výskyt. V případě, že má nemocný nějaké obavy, je na místě položit svému ošetřujícími lékaři konkrétní dotazy na konkrétní lék. V případě, že se nějaké nežádoucí účinky objeví, pak je zcela na místě o tom lékaře informovat, a ten na to zareaguje, ať už změnou dávky nebo změnou preparátu. Cílem je jistě pacientovi prospět a ulevit, nikoli mu přitížit.

Vytvořeno pro ČRo Dvojka.