Přináší místo nahoře pocity pod psa?

Psychiatři ze Salt Lake City dali dohromady dvanáct studií zabývajících se vztahem nadmořské výšky, v níž lidé trvale žijí, a výskytem deprese plus sebevražedností a došli k závěru, že život výš nad mořem s sebou nese zvýšené riziko jak depresí, tak především sebevražd. Výrazné je to v USA, odkud také většina prací pochází, a to hlavně v horských státech, jimiž jsou Arizona, Colorado, Idaho, Montana, Nevada, New Mexico, Utah a Wyoming, ale ani zprávy z ostatních míst na světě nejsou v rozporu s tímto zjištěním. Korelace jsou těsnější pro sebevraždy než pro onemocnění velkou depresivní poruchou. Ve studii z roku 2014 porovnávali badatelé percentuální výskyt vážných sebevražedných myšlenek u dospělé populace a zjistili, že to jsou 3,3 % v Connecticutu (průměrná nadmořská výška 490 stop = 137 metrů) a 4,9 % v Utahu (6 100 stop = 1 859 metrů).

Sebevražednost nepřirůstá kontinuálně s nadmořskou výškou, ale přibývá jí skokově ve výškách nad 600–900 metrů nad mořem (to podle jednotlivých studií, které v tomto ohledu neuvádějí jednotně nadmořskou výšku) a přibývá jí bez ohledu na to, že v těchto oblastech je podstatně méně majitelů střelných zbraní. Naopak je v korelaci s větší mírou chudoby. Ve studiích nejsou zohledněny takové proměnné, jakými jsou spotřeba drog a kulturní rozdíly. Přestože 80 % sebevražd v USA se odehraje v oblastech s nižší nadmořskou výškou, relativní poměr, tedy přepočet na 100 000 obyvatel, je skutečně impresivní: oblasti s vysokou nadmořskou výškou = 17,7, se střední = 11,6, s nízkou = 1,8.

Autoři práce nacházejí vysvětlení v nižším přísunu kyslíku, v důsledku čehož dochází ke zhoršení výroby serotoninu a také ke zhoršení metabolismu v mozku. Mně se navíc vnucuje otázka o množství jódu, a tím kvalitě funkce štítné žlázy.

Zdroj: Brent M. Kious, Douglas G. Kondo, Perry F. Renshaw. Living High and Feeling Low. Harvard Review of Psychiatry, 2018; 26 (2): 43 (plný text k dispozici – stačí dát do vyhledávače citaci článku)